Ministerstvo (v) rozkladu

čtvrtek 27. červen 2013 08:32

Pokud by Občanská demokratická strana po volbách v roce 2010 oznámila, že chce rozložit státní ochranu životního prostředí, nešlo by o férový krok. Nebyl by nicméně zákeřný a dnes bychom v debatě, jaké má ochrana prostředí v Česku místo, byli dál. 

Kdyby chyby. Před více než půl rokem jsem v Sedmé generaci psal o ministerstvu zdravého rozumu, jehož šéf Tomáš Chalupa na ochranu životního prostředí rezignoval. Teprve nyní, dva a půl roku od jeho nástupu do úřadu, ale můžeme říct, že jeho cílem je rezort zcela rozložit. Mimo záznam to dnes připouští i vysoké šarže na MŽP. Chalupa je pasivní ve výkonné moci, používá taktiku ústupu vůči jiným zájmům a snaží se o vyhladovění sektoru.  

      

Dál ani krok: Na ochranu si musíme nejprve vydělat

Ať už byla očekávání od Chalupova nástupu na MŽP jakkoli malá, zklamal i je. Povinnosti předložit osm let připravovaný zákon o odpadech, jenž označil za vlastní prioritu, se ministr zřekl letos v únoru. V praxi to bude znamenat více skládek a spaloven. I díky jeho návrhu zákona, který Legislativní rada vlády označila za paskvil, se nyní do Sněmovny dostává návrh Plzeňského kraje, který může prakticky zrušit Národní park Šumava. Na ministrův pokyn Česká republika blokuje evropskou politiku snižování emisí. Krizovou smogovou situaci na Ostravsku Chalupa „prioritně“ řeší již třetí sezónu. Ostravě ale dosud, dle hesla „chléb a hry“, zajistil pouze miliardy dotací pro znečišťovatele a festival Ekofilm, který sem navzdory odporu organizátorů přestěhoval z jižních Čech. Kromě Nové zelené úsporám za poslední dva a půl roku tedy legislativně nepředvedl zhola nic.

 

Tomáš Chalupa je mediálně zdatným populistou, který dokáže surfovat na vlně nechuti k evropské regulaci, občanské angažovanosti a „ekologii“. Jeho sázka na boj „zdravého rozumu proti zelené ideologii“ se ale zdiskreditovala sama. Dle průzkumů CVVM mu dlouhodobě důvěřuje jen asi 9 % občanů, což je ještě méně, než v současnosti vykazuje jeho mateřská ODS. Martin Škabraha z hnutí ProAlt přitom upozorňuje, že nejde pouze o ministra, ale o přístup celé současné vlády: „Odideologizování je zde třeba číst jako zbavení myšlenky, tedy samotné ideje ochrany přírody a životního prostředí, jak se s ní identifikuje zelená část občanské společnosti.“

 

Smír ústupem: Je třeba myslet také na průmysl

Chalupa se zpravidla staví do role člověka, který v rozjitřené atmosféře vyjedná kompromis a smír. Zní to sympaticky, Martin Škabraha k tomu ale dodává: „Ministr hraje v celém tomto procesu přetírání MŽP modrou barvou tu roli, že vytváří dojem ochoty k dialogu či kompromisu, aniž by ekologické veřejnosti hodlal opravdu vyjít vstříc.“Rezort životního prostředí navíc nemáme ve státě proto, aby již předem ustupoval do středové pozice, ale aby hájil zájem, jenž má ve štítu. „Pan ministr především hledá shodu s dalšími kolegy z ODS ve vládě, zejména s ministrem průmyslu a obchodu. A pokud je mi známo z dostupných informací, zájmy životního prostředí neobhajuje dostatečně energicky,“ konstatuje ekolog Bedřich Moldan z TOP 09. „Kompromisní“ pozice na Ostravsku tak znamená pouhé nahrávání znečišťovatelům. Na Šumavě Chalupa nejdřív jmenoval nekompetentní vedení, které rozdmýchalo konflikt, a sám se potom chtěl pasovat do role smírčího soudce. Neotevřel tím brány pouze pro zášť vůči kůrovci, ale i pro buldozery podnikatelů Pavla Dlouhého či Františka Taliána. Místní mocenské skupiny napojené na politiku se následně ukázaly silnější než samo ministerstvo a Chalupu nyní válcují.

 

Obdobně sílí i lobbisté spaloven či znečišťovatelé, které rozložená Česká inspekce životního prostředí, která jen za poslední rok přišla o třetinu rozpočtu, nemá prostředky uhlídat. A kde je slabá kontrola, jako by žádná nebyla. Tím, že ministr pod záštitou sociálních ohledů pouští otěže pravidel a regulace, nepodřezává větev jenom ochraně přírody, ale i sobě. Uvolněný prostor totiž rázem zabírají podnikatelé a místní lobbistická sdružení, kteří jej jeho vlastním přičiněním odstavili na vedlejší kolej.

 

Stokrát nic: Jak bořit a ničit v rukavičkách

Přestože kvůli strategii mrtvého brouka Chalupa nemá podporu veřejnosti a za výstavbu de facto druhého ministerstva průmyslu a obchodu ztratil kredit mezi ochranáři, taktika postupně vyhladovět vlastní rezort se mu však nadále daří. Pokles rozpočtu MŽP mezi lety 2009 a 2014 o polovinu zní sice skandálně, je-li ale – stejně jako propouštění stovek profesionálů či rušení dotačních programů – rozložený do několika let a řady dílčích kroků, pro média nepředstavuje žádnou zprávu. Nezanikají přitom žádné duplicitní pozice. Ministr zrušil odbor politiky životního prostředí, personálně ochromil správy Národní parků, ruší monitoring znečištění ovzduší či odbornou knihovnu ministerstva, oslabená Agentura ochrany přírody a krajiny nemá dva roky ředitele.

 

Kam dává peníze, které rezortu zbývají? „Ministr podřídil fungování úřadu skupině externích poradců. A pěkně se u toho plácl přes státní kapsu. K mediálně známému rekordu šesti milionů roční platby je jen třeba ještě přičíst další dva a půl. Obdrželi je zvláštní poradci zabývající se ovzduším na Ostravsku,“ říká Daniel Vondrouš ze Zeleného kruhu, který byl dříve na MŽP náměstkem. To ovšem nejsou jediné podivné výdaje. Například jde o „nádoby na dámskou hygienu“ za 600 000 korun. Nic tedy proti dámám. Nebo na výpůjčku SIM karet od ODS za 84 000 korun či na Proexportní strategii MŽP za 240 000 korun. Vůbec nejzajímavější jsou položky za desítky milionů: za poziční dokumenty například ministerstvo plánuje utratit 13 milionů a za Projektovou kancelář MŽP 21 milionů.

 

Všechny Chalupovy činy však takto pochybné nejsou. „Některé aktivity ministerstva je jistě nutno chválit, například pokračování programu Zelená úsporám,“říká Bedřich Moldan, zároveň však dodává: „Velmi mi však vadí jiné, například drasticky se snižující podpora nevládním organizacím.“ Ministerstvo totiž svou službu v minulosti plnilo i tím, že si řadu aktivit levně pořizovalo prostřednictvím grantů poskytovaných neziskovým či obecně prospěšným organizacím. Ještě před dvěma roky na ně šlo 20 milionů korun, nyní jen pětina. Oproti dřívějším grantovým prioritám, zahrnujícím i kampaně pro veřejnost či spolupráci na legislativě, ministr nyní poptává aktivity typu propagace „ekologických“ aut nebo zahradnické práce v lázeňských komplexech. Dotaci dostali například i Mladí konzervativci, kteří uspořádali debaty v místech možné výstavby spaloven a doprovodili je studiemi s logy ministerstva na každé stránce. V nich se uvádí, že „Recyklace se stala módním pojmem, ale není všelék“,či že „Spalovny jsou veřejností vnímány jako spíše zatěžující průmyslové objekty, než jako přínos pro životní prostředí. To však není vinou spaloven a jejich řešení, ale nedostatkem objektivní informovaností“.Pětinu dotace Mladí konzervativci ministerstvu nakonec vrátili, protože část projektu včas nenaplnili.

 

V loňském roce ale dotace dostala i tři netransparentní sdružení (viz 7.G 4/2012). O zveřejnění jejich projektových žádostí dle zákona o informacích o životním prostředí následně žádaly ministra desítky lidí. Ukázalo se totiž, že webové stránky vzájemně „nezávislých“ sdružení, které vznikly až poté, co se kauza dostala do médií, obsahují stejné či velmi podobné formulace. Aktivity za miliony stály na místě, na adrese sdružení Envidea nešel nikdo dohledat. Ministr v návaznosti na to vyhlásil audit dotací. Tím sice věc v minulém létě zamlžil, díky auditu nyní ale víme víc. Sdružení Campanula například rozpočtuje 63 200 korun na nájem webového prostoru, ačkoliv k dané položce neuvedlo povinný komentář. Envidea navíc původně chtěla část realizace přesunout na komerční subjekt, ačkoliv to podmínky grantové výzvy výslovně zakazují. Podle požadavku švýcarského donora i vnitřního předpisu MŽP měli projekty před jejich schválením bodovat „externí hodnotitelé“, což však ministerstvo nedodrželo a většina z 12 hodnotitelů pocházela zevnitř úřadu.

 

Chalupa padá, něco si přej

Pokusíme-li se to stručně shrnout, Tomáš Chalupa hází peníze raději do marketingového kanálu, než aby je věnoval na důslednou ochranu životního prostředí. Ministerského křesla se bude do voleb spíš přidržovat, než že by z něj byl ještě schopný prosadit dobrou legislativu. Jak totiž říkají sami pracovníci rezortu, ministerstvo je natolik rozložené, že nezvládá na zákonech pracovat. Těžko předvídat, zda ministrovi dává jeho současné působení dobré vyhlídky pro politickou kariéru, či znamená její konec. Zalátat zpřetrhanou kontinuitu ale české ochraně životního prostředí bude trvat dlouho.

 

Aby to vůbec bylo možné, je už nyní třeba upozorňovat na problémy a prohry, ale také podporovat lidi, kteří mohou rezort ze současného svrabu vyvést. Napříč politickými stranami totiž nenajdeme jen politiky, kterým na životním prostředí opravdu záleží, ale i neméně těch, kteří to dle Chalupova vzoru jen předstírají a jsou lační se MŽP chopit. Vzpomeňme na příklad KSČM, která při jednání o ovzduší burcovala proti znečišťovatelům, ale nakonec hlasovala v jejich prospěch. Výrazně méně, ale přeci jenom dost, je rozštěpená i ČSSD. Ačkoliv například Bohuslav Sobotka či Vladimír Špidla vstřícně diskutovali s účastníky blokády na Šumavě, v únoru celá jejich strana pod taktovkou krajských lídrů hlasovala pro zmíněný plzeňský návrh zákona, který může park zrušit.  TOP 09 sice pro ochranu životní prostředí hlasuje v posledních dvou letech dle analýzy Zeleného kruhu nejčastěji, zároveň ale nese spoluodpovědnost vlády, která ji rozkládá. Bedřich Moldan sice upozorňuje na potřebu dokončit chybějící zákony či navázat naši politiku na tu evropskou, je ovšem otázka, zda o tom dokáže přesvědčit i zbytek strany. Environmentální priority potenciálně parlamentní SPOZ raději ani nezmiňujme.

 

Hledá se Kristus s technickým vzděláním

Začít tedy mezi těmito skupinami rozlišovat je stejně potřebné, jako vyzývat partaje, ať téma životního prostředí nezůstane při psaní jejich volebních programů stranou. „Doufám, že po příštích volbách zvítězí snaha oživit smysl existence MŽP a navázat mezi státními orgány a zelenou občanskou společností plodnější vztah, než jaký panuje v současné době,“ neztrácí naději Martin Škabraha.

 

I podle profesora filosofie a člena ČSSD Erazima Koháka v posledku stejně záleží především na veřejnosti, zda zájem o životní prostředí vezme za svůj. „V Česku byla po Listopadu ekologie spíš móda, a módy přicházejí a odcházejí. Bez zjevného zájmu širší veřejnosti naši veřejní činitelé mají sklon k nečinnosti. Doufám, že po příštích volbách nastoupí vláda, která vytvoří dlouhodobý program ekologické údržnosti a vyvodí z něj důsledky. Břemeno však dále ponese poměrně malá skupina aktivistů.“ A co by Kohák dal „zelenému“ ministerstvu po příštích volbách do vínku? „Je třeba předložit voleným zástupcům a pak i voličům jasný program, který by vysvětlil, co vlastně je dlouhodobý a střednědobý ekologický problém. Za druhé jasně poukázat, že nejde o technický problém, ale problém civilizační, tedy problém hodnot, na kterých zakládáme svá rozhodnutí. A za třetí narýsovat možnosti zákonodárství a možnosti změn osobních postojů,  kterými se naše společnost řídí. V Americe by se řeklo: Hledá se Ježíš Kristus s technickým vzděláním. Jenže my jsme ho měli v Pepovi Vavrouškovi, čili zas tak úplně nemožné to není.“

 

- - -

Text vyšel v časopise Sedmá generace 2/2013

Jan Skalík

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Skalík

Jan Skalík

Je až s podivem, jak málo se v Česku mluví o životním prostředí, jako o něčem, co každý z nás tvoří, a co má na každého z nás svůj vliv. Tento blog to nezmění. Ale snad přispěje k opaku.

Jsem jihočech s moravskými kořeny, aktuálně zkoušející mluvit slovensky. Studuji na doktoranda na Katedře environmentálních studií v Brně. Baví mne jezdit na kole, chodit pěšky, fotit, kreslit... A je-li to vhod, taky něco napsat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené stránky