Manipulace průzkumy!!!

pátek 11. leden 2013 21:47

Čtete tento text kvůli burcujícímu titulku? To jen ukazuje, jak na volební průzkumy spoléháme, jak významnou mají při našem rozhodování roli. Aby bylo jasno – o žádné aktuální manipulaci nevím. Přesto se v posledních dnech často opakovalo sousloví o „manipulaci předvolebními průzkumy”, „víře v bezduchá čísla” a „pragmatické volbě rozumem, která popírá naše ideály a srdíčko”.

Myslím, že je proto dobré trochu rozebrat, co jsou předvolební průzkumy vůbec zač. Kterým z nich není radno věřit vůbec. Kde jsou obecné limity průzkumů veřejného mínění. Jak poznat ty kvalitní. A zároveň – v čem nám ty kvalitní mohou být pomocným nástrojem pro naši svobodnou, nemanipulovanou volbu. A to nejen u voleb.

(Na úvod se ještě sluší uvést, že ačkoliv mám za sebou několik kurzů, které se výzkumu veřejného mínění týkaly, nejsem na toto téma odborník. Níže uvedené je psané popularizační formou. Chcete-li číst něco, čemu se dá věřit víc, podívejte se prosím po odborných zdrojích.)

Kterým průzkumům není radno věřit vůbec?

Falešné průzkumy

Vědění je moc. A moc často toho někdo zneužívá. Například na Facebooku se nedávno objevila záplava falešných průzkumů, které možná měly upozornit na problém, jak moc se průzkumy necháváme ovlivnit. Možná měly čtenáře manipulovat. Těžko říct. Každopádně, když si je prohlédnete, asi snadno zjistíte, co je na nich podezřelého: radikálně jiné výsledky, překlepy, značně „líbivý“ vzhled.

fales  fales2  fales 3  fales4  fales5  fales6

Než člověk začne šířit šokantní email, měl by si zkontrolovat, zda to není hoax například v databázi www.hoax.cz. Než začneme šířit šokantní průzkumy, měli bychom dohledat jejich zdroj. Nedá-li se najít, je to pravděpodobně podvrh.

Ankety

Rozdíl mezi reprezentativním průzkumem a anketou je prostý a zároveň zcela zásadní. Nevolím-li své respondenty tak, aby v mém vzorku a v celé populaci, o které chci něco vypovědět, byly všechny skupiny názorů stejně zastoupené, jedná se o anketu. Když se například ptám náhodných kolemjdoucích na ulici, koho budou volit, můžu získat představu o tom, koho volí lidé té ulice. Co ale, když je 11 hodin dopoledne, a tudíž na ulicích nejsou pracující lidé, ale především důchodci a maminky s kočárky? Pokud bych na základě toho chtěl vypovědět něco o všech lidech v zemi, minu. Důchodci totiž mohou volit výrazně jinak, než jaké je celorepublikové rozložení hlasů.

Je mnohem častější, že anketa nevypovídá vůbec nic, než že vypovídá vůbec něco. Kvůli zkreslení danému chybějícími pekaři a spisovatelkami prostě anketa nemá větší vypovídací hodnotu, než kávová sedlina.

Internetové průzkumy

Poslední dobou některé agentury, jako je například Sanep, začínají provádět průzkumy na internetu. Chybu, která nutně vzniká tím, že na internetu naopak od dopolední ulice například důchodci systematicky nejsou, se snaží napravovat různým sofistikovaným „vážením“. Prakticky to pak vypadá tak, že se agentura dotáže třeba celých 30 000 lidí, výsledky zkontroluje, přepočítá, převáží. Z podstaty to ale více či méně bude vždy vaření z vody. Jak totiž chcete na internetu získat názor babičky o věku 70 – 80 let, která má střední učňovské vzdělání a je z Vysočiny? Pokud ji seženete, stejně nebudete mít kontrolu, že za ni neodpovídá její pubertální vnuk, který přišel na oběd.

Internetový průzkum nemusí být lživý. Zkoumat například Facebook na Facebooku má svůj smysl. Můžu-li si ale vybrat, co mám číst, a co při svém rozhodování u voleb zohlednit, nic z internetu to nebude. Tedy s touto jednou výjimkou...

Kde jsou limity průzkumů veřejného mínění?

Nelze zjistit to, co lidé neví

Vezmu to teď velmi rychle. Budete-li se mne ptát, zda bych na Hradě viděl raději paní Bobošíkovou nebo pana Zemana, můžu vám sice odpovědět, ale přesto nic moc nezjistíte. Pokud byste se mne totiž zeptali za čtrnáct dní, odpovím dost možná naopak, a získaná odpověď tudíž nebude mít valnou cenu. To proto, že než jste se mně ptali, neměl jsem na danou věc názor. A zřejmě ho nebudu mít ani následně. Obdobně neumím odpovědět ani na otázku, zda jsem spíš levičák nebo pravičák a na mnoho dalších dotazů.

Lidé nemusí říkat to, co si myslí

Zeptejte se někoho na otázku: „Budeš u voleb volit srdcem, nebo rozumem?“ Dejme tomu, že vám odpoví. Tím to ale zdaleka nekončí. Mohl vám zalhat, protože se mu líbí vaše oči. Mohl zalhat mimoděk. Mohl vám neříct pravdu proto, protože se za ni stydí sám před sebou. Do hlavy nikomu nevidíme, což nejde nijak metodologicky ošetřit.

I výzkumník se někdy utne…

Problémem jak vrata je v poslední době takzvaná „non-response“. Tedy situace, kdy si pracně najdete člověka, který by vám měl odpovědět, abyste měli strukturu vzorku a populace podobnou – a on  odpovědět odmítne. Pracně najdete dalšího – a on odmítne. Pokud se to stává systematicky až v polovině případů, může se neochota odpovídat významněji vázat se zjišťovaným znakem. Nechce-li například (teoreticky) velká část amnestovaných mluvit o šikaně ve vězení, můžou to být právě ti, kteří ji zažili. Dalším problémem může být třeba nedbalost tazatelů nebo dokonce různé způsoby manipulace „výzkumů na objednávku“.

Abych ale nebyl nespravedlivý: o těchto problémech se ví, v odborných kruzích se dlouhodobě řeší. Ani tak sice získaná data nejsou stoprocentní. To ale ani nemůžeme a nemáme žádat. Věda nám zřejmě ze své podstaty nikdy nic neřekne o té nejskrytější podstatě světa. I omezená a do určité vyčíslené míry nespolehlivá informace je ale lepší, než drátem do oka…

Jak poznat kvalitně provedený průzkum?

Zavedená agentura

Pokud se spoléháte na informace od agentury Hrdlička a Koloušek s.r.o., je to vaše věc. Lépe je ale podívat se na internet a projít si web dané agentury, posoudit její práci a historii. Uvážit, zda je seriózní nebo ne, není úplně triviální. Pomoci v tom ale můžou odpovědi na tyto otázky: (a) Zaměřuje se agentura výrazně na komerční činnost, na reklamu a propagaci? (b) Má agentura ve svém týmu dostatek analytiků a rozsáhlou tazatelskou síť? (c) Sbírá agentura data na internetu? (Pokud sbírá, je to problém.)   

Informace o metodě

Měli byste být schopní zjistit, kdy byl průzkum provedený, jakým způsobem (osobně, telefonicky, přes internet…), způsob výběru respondentů (případně podle jakých kvót byli vybraní - kraj, pohlaví, vzdělání…), počet dotázaných a reprezentativitu průzkumu. Tedy určení skupiny či populace, pro kterou lze výsledky zobecnit. Pokud toto zjistit nelze, něco tady smrdí.

Data přímo od zdroje

V neposlední řadě doporučuji moc nedbat na informace o průzkumech z médií. Než něčemu uvěříme, má vždy smysl se podívat na plné informace přímo od zdroje, které jsou dost často na webu dané agentury zveřejněné. Nezřídka se totiž stává, že během opisování výsledků novináři mírně pozmění otázku, na kterou se výzkumníci ptali. A odpoví-li lidé na otázku: „Koho byste nejraději viděl na Hradě?“, je průšvih, je-li pak v novinách a zlidoví, že „největší podporu má“. Tyhle drobné rozdíly totiž někdy mohou být zásadní.

Připadá vám to až příliš složité? Pak se asi můžete spolehnout na evropské výzkumy Eurobarometru a české výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění SoÚ Akademie věd

V čem nám průzkumy můžou pomoci?

Průzkumy nám neřeknou, koho máme volit. To by byla chyba. Můžou ale s nějakou mírou pravděpodobnosti ukázat, co si myslí lidé okolo nás. Příklad současné prezidentské volby je zřejmý. Jak jsem již dřív uvedl ve svém blogu, můžeme například odvodit, že minimálně polovina voličů byla před volbou rozhodutá, koho volit. Aby do druhého kola volby postoupil kandidát či kandidátka, potřebují zhruba 20% podporu. Nerozhodnutých voličů je méně než polovina. Pro kandidáta či kandidátku, která má kolem 5 % podpory by to znamenalo přesvědčit více než třetinu nerozhodlých voličů na svou stranu. O tento segment ale soupeří všech devět kandidátů. Za těchto okolností je možné posoudit, co je pravděpodobnější a co je méně pravděpodobné. A případně se rozhodnout volit strategicky.

Předvolební průzkumy nás nemanipulují. Jistě nás ale ovlivňují. Ve svobodné společnosti ale nelze a není dobré zcela bránit tomu, aby informace byly dostupné. Můžeme se spíš snažit o to, aby ty informace byly pravdivější, abychom byli schopní odlišit ty zavádějící a lživé – a abychom se ve výsledku rozhodovali podle svého rozumu - a ne jako stádo.

Přemýšlet o našich volbách s vědomím toho, jak se rozhodují ostatní, nás ale nemusí hnát do konformity. Například u Parlamentních voleb je přece dobré dát hlas i malé straně, protože je realisticky možné, že překročí mez 5 %. U prezidentských voleb je ta mez asi 20 %. A to je při hlasování prostě rozumné zohlednit. 

Jan Skalík

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Skalík

Jan Skalík

Je až s podivem, jak málo se v Česku mluví o životním prostředí, jako o něčem, co každý z nás tvoří, a co má na každého z nás svůj vliv. Tento blog to nezmění. Ale snad přispěje k opaku.

Jsem jihočech s moravskými kořeny, aktuálně zkoušející mluvit slovensky. Studuji na doktoranda na Katedře environmentálních studií v Brně. Baví mne jezdit na kole, chodit pěšky, fotit, kreslit... A je-li to vhod, taky něco napsat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené stránky