Čím poslanci zelenají?

čtvrtek 29. září 2011 11:00

Události roku 1989 otevřely české politice možnost dohnat několik desetiletí, o které byla zdejší ochrana životního prostředí pozadu. Idealismus v  polovině devadesátých let ale do značné míry vyprchal a „ochranařina“ se ze symbolu vznikající demokracie stala v očích mnoha politiků jednou z jejích největších hrozeb. Může se zdát, že politika životního prostředí posledních 15 let už další zlomy nezažila. Je tomu ale opravdu tak? Jsou naši poslanci zelenější nebo černí jako uhel? A především: co za to může?

Rysy antienvironmentálního člena PSP.Socioložka Zdenka Mansfeldová ukazuje, že pro rozhodování v české sněmovně má určující vliv stranická příslušnost a sociodemografické rysy poslanců, jejich postoje a hodnoty, způsob politického zastoupení či hlasovací řád sněmovny. Jistě nás může napadnout i řada dalších faktorů, jako je vliv průmyslové lobby, politická korupce nebo populismus. Přestože je většina z nich značně důležitých, těžko se měří, a tedy i vzájemně porovnávají.

Blíže se proto podíváme pouze na souvislost prospěšnosti hlasování vůči životnímu prostředí se zjistitelnými sociodemografickými a členskými charakteristikami poslanců. Ačkoli jsou jen nepřímým odkazem k postojům, mají jednu nespornou výhodu: jsou totiž známé. Vzájemné vazby pak můžeme nalézt díky tomu, že již od poloviny devadesátých let Poslanecká sněmovna na internetu zveřejňuje kompletní databázi hlasování a ve stejném období začíná hlasování průběžně vybírat a hodnotit asociace Zelený kruh. Vzniklo tak dosud 11 publikací série „Pověz mi, kdo je tady nejkrásnější“. V rozpětí let 1994 - 1998 bylo hodnocených 19 hlasování a v následných volebních obdobích 49, 45 a 43 hlasování. Prozkoumejme tedy, jak se v těchto hlasováních rozhodlo všech 639 poslanců a poslankyň, kteří v některém z nich mohli volit.

Vymaňujeme se tak z nepřesností statistického zobecňování i rozdílu mezi výpovědí o jednání a jednáním samotným. Nevykurýrovanou vadou na kráse našeho shrnutí ale zůstává různá věcná závažnost jednotlivých hlasování. Hlasování z devadesátých let se totiž často týkala zásadních zákonů, zatímco v posledních letech byla často hodnocená i hlasování o změně pořadu sněmovny, neboť byla nejlepším dostupným ukazatelem. Toto omezení samo o sobě ale není bez zajímavosti, je totiž důkazem, že legislativa životního prostředí zažívá hubená léta.

Dokládá to ostatně i pohled na index „prospěšnosti pro životní prostředí“ v poslaneckém hlasování. K tomu, co je prospěšné, se lze dobrat pouze vzájemnou shodou. V našem případě pak díky expertnímu posouzení široké skupiny hodnotitelů. Samotný index je pak procentním vyjádřením poměru pozitivních hlasů ze všech hlasování, kterých se mohl daný člen Parlamentu zúčastnit. Průměrný poslanec měl mandát celkem při 48 analyzovaných hlasováních, z nichž životní prostředí podpořil přibližně 20 krát. Nejméně „prospěšná“ pětina poslanců hlasovala pro životní prostředí méně než čtyřikrát, zatímco „nejprospěšnější“ pětina jej podpořila více než 37 krát. Prospěšnost pro životní prostředí klesala z úvodních 56,8 % průběžně až na 42,3 %. Ale pěkně popořadě.

Před oposmlouvou, to bývaly časy...

Hlasování politických stran pro životní prostředí, 1994 – 2010.V předčasných volbách roku 1998 zvítězila Zemanova ČSSD a následně sestavila menšinovou vládu podporovanou ODS. Hlavní vliv na tehdy připravované zákony měl „Národní program pro přípravu ČR na přijetí do EU“, jehož cílem bylo sladit české právo s více než 300 normami Evropského společenství. Situace přístupových jednání dle expertízy Zeleného kruhu „[n]ebyla využita. Svůj lví podíl na tom má opoziční smlouva, která stanovila minimální standardy platné legislativy EU, přizpůsobené v daných oblastech nejslabším zemím, jako maximální možný strop.“ Lze předpokládat, že by koaliční strany a zvláště pak strana, která navrhuje ministra životního prostředí, měly hlasovat vůči životnímu prostředí prospěšněji, nežli ostatní strany. V období let 1996 – 2002, zastoupeném ministry ODA a ministry opoziční smlouvy, nicméně tento předpoklad narozdíl od ostatních sledovaných období neplatí. Velká část charakteristik působila na poslance do období opoziční smlouvy jiným způsobem, nežli po něm. Například úspěšnost získat pro svůj návrh podporu, stejně jako pozdější rok narození, oslabují po přelomu tisíciletí svůj záporný vliv na prospěšnost vůči životnímu prostředí. Vliv pohlaví se v této době zmenšuje a regionální podpora životního prostředí se spolu s relativním posílením levice mírně posunuje z Čech na Moravu. Období „velké koalice“ tak lze vnímat pro politiku ochrany životního prostředí jako výrazný předěl.

Pokles environmentálnosti v ODS se vznikem opoziční smlouvy zřejmě souvisí s obdobným posunem u ČSSD počínajícím rokem 1998. Započatý pokles původně vysokého standardu v ČSSD nicméně časem pokračoval a v období 2006 – 2010 dosáhl míry obdobné jako v KSČM. Míra proenvironmentálnosti v hlasování KSČM přitom setrvale klesá. Naopak KDU-ČSL si vysoký standard udržela až do období 2002 – 2006, nicméně následně rovněž poklesla téměř na úroveň ostatních stran. Přes očekávaný vysoký výsledek SZ možná překvapí více jak 90 % hlasů této strany pro životní prostředí, pokud se její poslanci a poslankyně účastnili hlasování.

Noví poslanci ČSSD mají méně environmentální postoje oproti svým kolegům, pokud ale získají mandát i ve svém třetím volebním období, zpravidla je již jejich hlasování vůči životnímu prostředí příznivější. Obdobný vztah platí i pro KDU-ČSL. Antienvironmentalismus se pojí s dlouhodobým mandátem silně v ODS, slaběji pak v ODA, US a částečně i KSČM. S výjimkou ČSSD a KSČM přitom platí, že čím vyšší věk měl poslanec při svém vstupu do Sněmovny, tím následně hlasoval proenvironmentálněji.

Dojde-li na hlasy, jde vše stranou...

Zřejmě nepřekvapí, že z hlediska prospěšnosti hlasování pro životní prostředí poslance zdaleka nejvíce rozděluje členství v parlamentním klubu. Pravo-levé rozdělení tak dává v otázkách životního prostředí v České republice smysl: politický střed s 56 % totiž předstihuje levici s 47 % i pravici s 40 % prospěšnosti. Všechny ostatní charakteristiky poslanců mají na prospěšnost řádově nižší vliv a řada z nich je navíc rozložená právě ve výrazné vazbě na zastávanou politickou stranu. Například u ODS má celá řada charakteristik oproti ostatním stranám na hlasování právě opačný vliv. Dalším dokladem je fakt, že proenvironmentálnější poslanci přicházejí do Sněmovny z levicovějších moravských krajů, Západních Čech a Prahy.

Souhrnný vliv charakteristik poslankyň a poslanců. Poslanci, kteří podali aspoň jeden poslanecký návrh, jsou v průměru méně naklonění přírodě, nežli poslanci pasivní. Platí to především pro ODS a KSČM. Naopak v KDU-ČSL, ČSSD a SZ se často poslanecká aktivita váže i s hlasováním příznivým pro přírodu. Poněkud překvapivě může rovněž působit zjištění, že členové sledovaných výborů za ODS hlasují méně proenvironmentálně, než jejich straničtí kolegové. Členství ve Výboru pro životní prostředí souviselo v ostatních stranách s prospěšností vůči životnímu prostředí v průměru o 5,4 % vyšší. Výjimku ale opět tvoří období opoziční smlouvy, kdy se vliv výboru stírá.

Jakpak se kdo vybarvil?

Odhady regresních parametrů.V devadesátých letech jsme mohli v Poslanecké sněmovně potkat výrazně více humanitně vzdělaných, zatímco inženýrský titul začal být obvyklejší až po změně tisíciletí. Zatímco nositelé bakalářského, magisterského a inženýrského titulu se v celkové statistice hlasování zastávají životního prostředí méně často, nežli akademicky nevzdělaní poslanci, členové Sněmovny se společenskovědním vzděláním dosahují o čtyři procentní body větší prospěšnosti. Poslanci, kteří získali více titulů, pak poslance bez titulu předstihují o 7,5 %. V případě ODS ale s rostoucím akademickým vzděláním míra proenvironmentálního hlasování klesá. Samotné ověnčení se tituly nám tak o environmentálním uvědomnění poslance mnoho nepoví.

Rysy proenvironmentálního člena PSP ČR.Mnohem přesvědčivější je pak vliv pohlaví.  Ženy v porovnání se svými stranickými kolegy hlasovaly „pro přírodu“ asi o pětinu častěji v ODA a o několik procent v US-DEU a ODS. Genderové a environmentální ohledy politických stran spolu v Česku úzce souvisí: partaje, v nichž jsou ženy výrazně více zastoupené, zároveň více zohledňují i životní prostředí. Ženy tak oproti mužům hlasovaly prospěšněji v průměru o pět procent.

Shrneme-li to, ve Sněmovní ulici jsou přírodě nakloněnější především zástupci středových stran, ženy, členové Výboru pro životní prostředí, starší poslanci a ti, kteří do Parlamentu vstoupili dříve. Mírně příznivěji ale jednají i poslanci, kteří nepodávají příliš poslaneckých návrhů, jsou humanitně vzdělaní a pochází z Moravy nebo Prahy. Členů Parlamentu, kteří mají opačné charakteristiky a na přírodu ve svém hlasování často nemyslí, je ovšem většina. Nabízí se otázka, jak to změnit. Na tu je ale lepší neodpovídat pouze teoretizovaním, ale i činy.

Článek byl v upravené podobě publikovaný v časopise Sedmá generace.

 

Podkladové tabulky:

9410_strany_publikace.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

9410_nejprospesnejsi.jpg

9410_nejmene-prospesni.jpg

Jan Skalík

Počet příspěvků: 4, poslední 3.10.2011 18:34:54 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Jan Skalík

Jan Skalík

Je až s podivem, jak málo se v Česku mluví o životním prostředí, jako o něčem, co každý z nás tvoří, a co má na každého z nás svůj vliv. Tento blog to nezmění. Ale snad přispěje k opaku.

Jsem jihočech s moravskými kořeny, aktuálně zkoušející mluvit slovensky. Studuji na doktoranda na Katedře environmentálních studií v Brně. Baví mne jezdit na kole, chodit pěšky, fotit, kreslit... A je-li to vhod, taky něco napsat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené stránky